příjemný pokrok

Šli jsme se jen tak dopoledne projít a tak jsem automaticky hodil foťák přez rameno. Normální. Na dobré věci si člověk zvyká rychle. Ještě před pár lety by to znamenalo veliké rozhodování. Kinofilm? Střední formát? A jak? Černobíle nebo barva? Diák? Jakou citlivost? Chce se mi to všecho vláčet? Které objektivy? A co stativ? Teď to mám všechno v jedné krabičce na krku. Někdy je pokrok opravdu příjemný.